Deprese pro odborníky - novinky

Prevence postnatální deprese

Postnatální deprese je charakterizována jako depresivní stavy různé závažnosti, které se vyskytují v prvním roce po porodu s incidencí 10–15 %, u řady žen však mívá začátek již v antenatálním období, konkrétně ve 3. trimestru. Nejrizikovější období pro vznik deprese je prvních 5 týdnů po porodu. Termín postnatální deprese zahrnuje heterogenní skupinu chorob: úzkostnost, obsesní a posttraumatickou stressovou poruchu, depresi sdruženou s bipolární poruchou či spojenou s nepřízní osudu.

Je prokázáno, že postnatální deprese má vliv na mateřskou úmrtnost, negativně ovlivňuje rodinné vztahy a vývoj dítěte, zejména v oblasti jazykové a inteligenční. Prevence postnatální deprese se jeví tedy jako ideální řešení. Nezbytné je u ohrožených žen identifikovat rizikové faktory, mezi které patří úzkostnost či deprese během gravidity, stresující zážitek či depresivní stavy spojené s předchozím porodem či šestinedělím, nízký socioekonomický status rodičky, drogová či jiná závislost, nežádoucí těhotenství, a v neposlední řadě i temperament dítěte.

Prenatální screening pro takto ohrožené ženy by měl provádět ošetřující gynekolog, který iniciuje i antenatální vyšetření psychiatrem. Údaje o psychiatrických chorobách rodičky musí být nezbytnou součástí anamnézy při přijetí do porodnice. V porodnici by měly být ženy s anamnézou závažných psychiatrických poruch prohlédnuty perinatálním psychiatrem.

Zatím je hledána spolehlivá metoda s vysokým prediktivním indexem pro antenatální screening, postnatálně je široce užíván dotazník Edinburgh Postnatal Depression Scale (EPDS), jehož hodnota cut off větší než 12 svědčí pro pravděpodobnou depresi. V rámci prevence se jeví jako účinná individuální psychoterapie v časném postnatálním období, zaměřená pouze na rizikové matky. Rutinní užití psychofarmakologické léčby v prevenci postnatální deprese nelze na základě dostupných dat zatím doporučit.

(moa)

Zdroj: Pavan Kumar Mallikarjun. Prevention of postnatal depression. The Journal of the Royal Society for the Promotion of Health 2005;125(5):221–226. DOI: 10.1177/146642400512500514.