Deprese pro odborníky - novinky

Úbytek tkáně hippokampu u pacientů s depresí – metaanalýza klinických faktorů

Hippokampus je považován za oblast mozku vysoce senzitivní na stres a má významnou úlohu v patogenezi depresivní nemoci (MDD). U pacientů s MDD, která je stresdependentní chorobou, lze prokázat významně poškozené paměťové funkce související s hippokampem. Preklinické studie vycházejí z předpokladu, že stres může vyvolat strukturální změny v hippokampu a že adekvátní antidepresivní terapie může tyto změny příznivě ovlivnit.

Autoři provedli metaanalýzu 32 prací publikovaných mezi lety 1960 a 2007 s cílem zjistit, zda u pacientů s MDD je objem hippokampu redukován. Volumometrické zhodnocení hippokampu bylo prováděno při vyšetření CNS magnetickou rezonancí a při analýze výsledků byl kladen důraz na demografické a klinické faktory (věk a pohlaví pacientů, nástup nemoci, počet recidiv, začátek a délka terapie).

Úbytek tkáně hippokampu byl nalezen u dětí a dospělých pacientů ve středním a starším věku, jejichž onemocnění trvalo déle než 2 roky nebo kteří měli opakované recidivy nemoci. Lze předpokládat, že redukce tkáně hippokampu je závislá na délce choroby. Ze studií dále vyplývá, že antidepresivní terapie může mít neuroprotektivní efekt a může u pacientů částečně zastavit úbytek tkáně hippokampu.

Zajímavý je fakt, že úbytek hippokampu nekoreloval s MDD u mladších dospělých (18–33 let). Vysvětlením může být menší zátěž chorobou a dále nižší vulnerabilita tkáně, což potvrzují i nálezy hyperkortizolemie. Ta bývá spojena s úbytkem hippokampu, činí jej zranitelnějším vůči protrahovanému stresu a je přítomna hlavně ve starším věku.

Protože úbytek tkáně hippokampu je pozorován i u jiných neuropsychiatrických onemocnění (např. schizofrenie, bipolární či poststresové traumatické poruchy), jsou nutné další longitudinální studie, které by objasnily další možné prediktivní faktory.

(moa)

Zdroj: A meta-analysis examining clinical predictors of hippocampal volume in patients with major depressive disorder. J Psychiatry Neurosci 2009; 34 (1): 41–54.